Blog

Občanští aktivisté z Ukrajiny hledají inspiraci na Slovensku aneb „Good idea Slovakia“.

16. november 2016,

Podle zprávy neziskové organizace Světové ekonomické fórum z tohoto roku je Slovensko (po Moldavsku) druhou nejvíce zkorumpovanou zemí Evropy (http://www3.weforum.org/docs/GCR2016-2017/05FullReport/TheGlobalCompetitivenessReport2016-2017_FINAL.pdf). O druhou příčku se dělí právě s Ukrajinou. Ukrajina je ale ve válečném stavu. Po srovnání těchto dvou států se tedy přirozeně nabízí zásadní otázka: Má „malá velká země“ opravdu co nabídnout svému mohutnějšímu sousedovi? Ano, má. Alespoň co se týká občanského aktivismu. 

Poslední zářijový týden tohoto roku navštívilo Slovensko 14 představitelů ukrajinských občanských organizací, aby se zde mohli inspirovat příklady dobré praxe ve vztahu samosprávy a občanského sektoru a zároveň na vlastní kůži zažít úskalí, které Slovensko překonává na cestě k demokracii. Tito lidé pochopili, že se nemohou spoléhat na sliby centrální vlády v Kyjevě, a zároveň si uvědomili, že sami mají moc vylepšit napjatou situaci v jejich zemi. „Z Kyjeva přicházejí jenom samé sliby. Hodně nám už toho naslibovali, ale skutek utek“, uvedl jeden z aktivistů. Aktivisté pocházejí z různých koutů Ukrajiny – od Černigova přes Poltavu až po Mariupol. Stejně různorodé jsou i jejich aktivity. Jeden se zabývá otevřenými daty, druhý pracuje s mládeží a snaží se je přilákat k divadlu, třetí sází květiny ve svém městě a další pomáhá osobám upoutaným na invalidní vozík. V situaci, v které se Ukrajina nyní nachází, se jedná o důležitý počin, jež pomáhá snižovat napětí mezi obyvateli, a tedy i zajišťuje prevenci konfliktů.  

Celý program byl rozdělen v sérii přednášek, diskuzí a exkurzí a byl nastaven tak, aby se aktivisté seznámili (mimo jiné) se vztahem samosprávy a občanského sektoru na úrovni hlavního města Bratislavy, krajského města Trnavy a venkovské obce Budmeric. Účastníkům projektu se naskytla unikátní příležitost porovnat situaci nejenom mezi Slovenskem a Ukrajinou, ale také v rámci Slovenska na různých úrovních samosprávy. 

Program začal v pondělí přednáškou pana Grigorije Mesežnikova z Institutu pro veřejné otázky, jenž zhodnotil politicko-ekonomický vývoj Slovenska od Sametové revoluce až po současnost. Následná diskuze přinesla spoustu otázek, některé z nich pana Mesežnikova překvapily. Jeden člen naší skupiny se ho například zeptal: „Kolik platíte za nájem a inkaso“? Bylo očividné, že Ukrajinci chtěli porovnat situaci na Slovensku a Ukrajině v každém detailu. Poté jsme se přesunuli do Goetheho institutu, kde po vřelém přijetí panem Michalem Hvoreckým, vedoucím knihovny Goetheho institutu, následovala moderovaná diskuze na téma „Dvě tváře jedné (U)krajiny“, jež se účastnila i širší veřejnost. Někteří aktivisté zde měli možnost představit své aktivity a rovněž zodpovídat různé otázky týkající se této země. Občas to byly nepříjemné otázky, jako například „Myslíte si, že Ukrajina má nárok na Krym?“ anebo „Cítíte nějakou zášť vůči Rusům?“, nakonec ale diskuze proběhla bez většího přívalu negativních emocí a pokračovala až hodinu po oficiálním závěru při kávě a pagáčcích.

V úterý jsme celý den strávili v Karlově vsi – městské části Bratislavy. Přivítala nás starostka paní Dana Čahojová, poté si slovo vzaly paní Zora Pauliniová, Hana Zemanová a Tatiana Kratochvílová. Mluvilo se o stavu občanské společnosti na Slovensku dopravní situaci v Bratislavě. Doprava v Bratislavě není ideální, hlavně co se týká bezbariérovosti. Na vlastní kůži to poznala i jedna z našich účastnic, která je upoutána na invalidní vozíček. Vychvalovala si například bezbariérové tramvaje, které jezdí na hlavní vlakovou stanici. Po vystoupení však byla překvapená, když zjistila, že od bezbariérové tramvaje vede pouze bariérový přístup na hlavní stanici nebo, že zde chybí osobní výtah na nástupišti. Komplikovaná je i samotná přeprava cestujícího na vozíku. Ta se totiž musí objednat 24 hodin předem. „24 hodin? Jenom? To u nás na Ukrajině se to musí nahlásit 48 hodin předem. Před odjezdem vlaku zavoláte na jedno číslo a po chvíli přijdou dva „molodci“, čapnou vás i vozík a přenesou vás, kam potřebujete“, brala s úsměvem jedna z našich účastnic. Rovněž jsme měli možnost zhlédnout zasedání místního zastupitelstva. Po celou dobu studijní návštěvy nám s tlumočením do ukrajinštiny pomáhala Julie Pavlykovská, naše bývalá stážistka, jež pět roků studovala v Bratislavě. Avšak již po dvou dnech studijní návštěvy nebylo třeba některé věci překládat. Prvky vzájemného komunikačního sbližování byly evidentní, když se někteří z účastníků zeptali, jestli „dáme kávičku“? V Trnavě si pro nás místní magistrát přichystal velmi příjemné překvapení ve formě prohlídky historického jádra města, což vyvolalo mezi našimi aktivisty neskonalou radost. Cestou na oběd jsme potkali pana Tibora Pekarčíka, viceprimátora Trnavy, který k překvapení všech členů naší družiny dojíždí o práce na kole, což bylo ihned využito k pořízení společné fotografie. Součástí rodinného centra Ráčik, kterým nás provázeli Lenka Antalová Plavuchová a Miroslav Dudlák, je i komunitní zahrádka, která mezi našimi aktivisty vyvolala zklamání. Nikoliv však pro svou zanedbanost, ale protože všechny plody komunitní práce byly již sklizeny. Již bylo zmíněno, že dialog pro Ukrajinu v současné době velmi důležitý. Své komunikační dovednosti si naši aktivisté mohli sami vyzkoušet v herní simulaci Dušana Ondruška zvané „Hrebendovci“, která je naprosto ohromila. Účastníci byli rozděleni do čtyř skupin, přičemž každá skupina disponovala určitými pozemky a investičními záměry, které se navzájem překrývaly. Smyslem hry bylo naučit jednotlivé skupiny spolupracovat a společně se dopracovat k výsledku, který by vyhovoval všem. Po těžkém začátku, kdy spolupráci předčila soutěživost, se skupiny nakonec dohodly. Jak poznamenal jeden z aktivistů: „ Dialog je důležitý a Ukrajina ho potřebuje více než kdy jindy“.

Poslední den jsme zavítali do Budmeric, kde se nám dostalo velmi příjemného uvítání panem starostou Jozefem Savkuliakem. Přijeli dokonce i starostové z okolních obcí. Během dne jsme navštívili školu, školku, centrum s pečovatelskou službou pro seniory, místní zámeček či kulturní centrum. Všichni nevěřícně zírali, když jim pan starosta řekl: „ Tady v Budmericích hlasuje zastupitelstvo jednomyslně. Žádný návrh není přijat, pokud má někdo ze zastupitelstva určité výhrady“. „To u nás by se stát nemohlo“, rychle reagoval jeden z účastníků. Den a vlastně celá studijní návštěva byla zakončena v místním vinném sklípku, kde každý z účastníků formou vyprávění příběhů sdělil to, co se mu ne/líbilo, co si z této studijní návštěvy odnesl a co pro něho bylo poučné. „Myslela jsem si, že na Slovensku nemáte takové problémy jako u nás. Po této návštěvě však víme, že tomu tak není. Na jednu stranu nás to mrzí, na druhou stranu nás to povzbuzuje do dalšího úsilí“ uvedla jedna z účastnic. Nabyté zkušenosti se po návratu domů snaží aplikovat ve svých komunitách. Další možnost k rozšíření svých znalostí budou mít na konferenci v Černigově v listopadu, kam se sjedou odborníci ze zemí V4, aby se tam podělili o své zkušenosti.

„Good idea Slovakia“ tedy platí, alespoň co se týká občanského aktivismu.

***  

Jiří Chovaneček

Bratislava, 15.11.2016

                                                   

Čítať 5074 krát